Keltská noc
Dnes jsem měla vycházkové trajdání proložené kulturou!
Přes den jsme byly jen na krátkých vycházkách, až k večeru přišlo to pravé
venčeníčko - pěkně do přírody, ven z města. Máme už svoje cestičky,
kde se rychle vyhneme
asfaltu, betonu a nutnosti
vodítka. Panička vybrala
směr Záhoří a já se těšila
na bezva lesní procházku
nebo pořádné plavání
v přehradě. K mému
překvapení jsme k přehradě sice šly, ale ne za koupáním. Musela jsem kolem
ní dokonce jít na vodítku, protože tam chodila spousta lidí, jezdili cyklisté i auta!
A všichni směřovali tam, kam my - k Podhradskému rybníku, do autokempu Žralok.
Tam bylo teprve lidí! Trochu jsem se proplavala v rybníce, radostně se pozdravila
s páníčkem, který na mě neměl moc času, protože tam byl pracovně a šly jsme
dál mezi tu spoustu lidí. Byla tam krásná fontána (v té by se panečku řádilo ),
velké pódium, na kterém
nějací páni hráli píšťalkovou
hudbu, co nám hrává doma
a všichni se na ně dívali
a poslouchali.
My šly až úplně dozadu,
aby mi to neurvalo ouška
(povídala panička) a nikdo na mě v té tmě nešlápnul.
Tak teď už vím, kam mi každý rok v tuto dobu pánečci na večer odchází. Na Keltskou
noc - mezinárodní hudební festival.
Počkaly jsme na paničky oblíbené Sliotar z Irska, rozloučily se s Robinem a vydaly se
lesem domů. Na cestu nám ještě chvíli hrály píšťaly a dudy, ale pak už jen cvrčci
a žáby, já si četla zvířecí
smsky, vzorně pozdravila
všechny ježky
a panička koukala
na nebe plné hvězd,
odkud nám svítil Měsíc
pod nohy.
No, moc platné nám to teda nebylo: panička mi 2x šlápla na packu a já zas přišlápla
slimáka, fůůůj! Lekla jsem se úplně stejně jako minule, když mě v noci kopla
žába do hrudníku. Přesně na tom samém místě mě už předloni kopla žába do tlamy!
Takže bacha, žáby jsou děsně nebezpečný a chodí navolno!!
Ale jinak se mi to móc líbilo, řádně uťapaná jsem doma zbaštila večeři, lehla si
paničce na klín a spokojeně usnula.